Meissnerův efekt je jev v kvantové fyzice, ve kterém a supravodič neguje všechna magnetická pole uvnitř supravodivého materiálu. Děje se tak vytvořením malých proudů podél povrchu supravodiče, což má za následek vyřazení všech magnetických polí, která by přišla do kontaktu s materiálem. Jedním z nejzajímavějších aspektů Meissnerova efektu je to, že umožňuje nazvat proces, který se stal kvantová levitace.
Meissnerův efekt objevili v roce 1933 němečtí fyzici Walther Meissner a Robert Ochsenfeld. Měřili intenzitu magnetického pole obklopujícího určité materiály a zjistili, že když materiály byly chlazeny do té míry, že byly supravodivé, intenzita magnetického pole klesla na téměř nula.
Důvodem je to, že v supravodiči jsou elektrony schopny proudit prakticky bez odporu. To velmi usnadňuje vytváření malých proudů na povrchu materiálu. Když se magnetické pole přiblíží k povrchu, způsobí to, že elektrony začnou proudit. Na povrchu materiálu se pak vytvoří malé proudy a tyto proudy mají za následek zrušení magnetického pole.